Advík 2011

Rok se zase s rokem sešel a já se zase tradičně vydala na Advík. Původně jsem měla v plánu jet na všechny čtyři dny, ale vzhledem k tomu, že čtvrteční program začínal až v 17:00 a slyšela jsem zvěsti o několikahodinových frontách které zahájení Advíku vždy provází, jsem se rozhodla, že si to radši odpustím a vyjedu až v pátek.

Pátek

Na Advík samotný se mi podařilo dostat až někdy po poledni, u pokladny jsem zaplatila vstup a když jsem chtěla i ubytování, tak mi řekli něco nepříliš specifického - „rovně a pak doleva k info stánku“, o kterém jsem neměla tucha kde je. Naštěstí jsem zahlédla Lucku, která mi prozradila, že to je ten stánek s tričkama Advík a který tam poměrně zapadal mezi ostatními stánky s plyšáky, plakáty a podobnými věcmi.

Pak jsem se jela ubytovat, což byla první menší nepříjemnost – původní ubytování poblíž Advíku padlo a muselo se buď cca půl hodiny pěšky, nebo busem, ale co naplat – ne vždy všechno vyjde tak, jak si to člověk naplánuje a dost možná můžeme být rádi že se tak narychlo našlo aspoň něco. Druhá nepříjemná věc byla, že na tolik lidí byly ty prostory poměrně malé. Dalo se sice čekat, že když přijíždím se zpožděním, tak už tam bude celkem plno, ale najít tam místo pro karimatku na kterém bych nepřekážela v cestě či nějaké uličce se ukázalo jako poměrně složitý úkol. Nakonec jsem se vmáčkla někam na chodbu a doufala, že tam nebudu příliš zaclánět.

Pak konečně nastal čas věnovat se nějakému tomu programu. Tento den volba padla na přednášky:

 Jak psát fanfikci (Amater)

- a to převážně z toho důvodu, že jsem o něčem takovém skutečně začala uvažovat, i když vím, že se k tomu stejně nejspíše nikdy nedokopu XD Každopádně jsem se ale dověděla takové zajímavosti jako proč se FF píší, jaké je jejich dělení a pak různé tipy, co nedělat za chyby (i když některé věci každého rozumného člověka napadnou – třeba dělení do odstavců XD). Celkově hodnotím jako zábavnou přednášku se sympatickou přednášející.

Křest mangy – Naruto a Death Note (Crew)

Nakladatelství Crew je mi už známé poměrně dlouho *významný pohled na police s komiksy*, ale tenhle rok se konečně dali i do vydávání mangy. Dověděla jsem se různé perličky o tom, jak je jednání s Japonci těžké a v čem je odlišné od jednání třeba s Američany, či o tom, jak se o vydávání mangy snažili bezmála deset let. Také jsme se dočkali ukázek z Naruta, které nám ukázaly kolik práce bylo jen na letteringu a musím říct že je obdivuji za to, že si s tím tu práci vůbec dali o.O Taktéž jsme se dověděli i to, že pokud to dobře půjde, měly by se časem objevit i další tituly, i když zatím nebylo prozrazeno jaké. A také nám byla odhalena mě sympatická vydávací politika tohoto nakladatelství – a to ta, že vydávají jen ty komiksy které skutečně čtou a které se jim líbí ^^

Kdo má právo (Saint)

Z programu mi nebylo úplně jasné o co půjde a šla jsem na to spíše proto, že tam šel můj doprovod (Lucka a T’Sal). Nakonec mě čekala poměrně zajímavá přednáška o právech na mangu či anime a fansubech, kterou můžu stejně jako předešlé dvě přednášky hodnotit kladně.

Pro tento den to bylo pro nás z programu vše a rozhodly jsme se zajít do hospody. Problém vznikl, když jsme zjistily, že ta poblíž Advíku je beznadějně narvaná. Rozhodly jsme se to nevzdat a vydaly se hledat jinou, když v tom T’Sal na Lucku ať zapojí svůj instinkt a nějakou nám najde. Lucka se tak rozmýšlela a zvolala „Tak třeba doprava!“ Zabočily jsme doprava a tam hned dvě hospody XD Takhle to asi nevyzní, ale my v tu chvíly byly mrtvé smíchy XD

Z hospody jsme pak bohužel musely celkem spěchat, protože jsme se během dne stihly dovědět další nemilou věc spojenou s ubytováním. Kvůli tomu, že předešlou noc kdosi dělal bordel se zavedlo nové pravidlo – všichni museli být v tělocvičně kde se spalo přítomni už ve 23:00, jinak hrozilo, že už vás dovnitř nepustí. Přijde mi dost divné, aby mi někdo v tolika letech říkal v kolik mám chodit spát, zvlášť když si ubytování platím. Sice chápu, že k zavedení tohoto pravidla nevedla touha nás bezdůvodně buzerovat a slyšela jsem o tom, že díky stížnostem lidí málem padlo i toto ubytování, ale i tak považuji celou situaci za absolutně nezvládnutou. Nikdo zkrátka nemůže čekat, že takové množství lidí najednou zalehne a bude spát. Nemluvě o tom, že snad naprostá většina lidí si chce nejdříve uklidit věci, osprchovat se (sprchy a wc tam byly jedny pro dvě narvané tělocvičny + stejně narvané chodby) a třeba se i najíst, což se ukázalo jako problém, když se zhasínalo už ve 23:15. Já to sice měla k WC a relativně i k sprchám blízko, ale představa, že jdu potmě na nejvzdálenější konec tělocvičny a omylem šlapu po ostatních lidech se mi zrovna nezamlouvá. Dorazit do tělocvičny dříve než v těch 11 také nebylo zrovna nejjednodušší. Program končil v nějakých 22:00 a když se takhle všichni vypravili na bus, tak se prostě a jednoduše stalo, že se do něj všichni nevešli. Ti, co čekali na ten druhý, byli rádi, že se tam v těch 23:00 vůbec dostali. V praxi to pak vypadalo tak, že i přes tmu ještě čekali fronty lidí na WC a sprchy a těm co se ještě nechtělo spát si šeptem povídali (co jiného taky dělat – na čtení nebylo světlo a jít jinam a přijít později taky nešlo). Tak učinilo i naše trio, ovšem orgové tam pořád chodili a řvali „Ticho!“ a „Pššššššššt“, na což jsme po chvíli začly být silně alergické. Sorry, ale vážně nevěřím tomu, že by to šeptání bylo slyšet až venku a nějak narušovalo noční klid. Nebo možná jen orgové nechápou rozdíl mezi „nočním klidem“ a „absolutním tichem“?

Osobně by mi nevadilo pravidlo, že v tělocvičně musí být klid (aspoň by ti, co opravdu chtějí spát šli rovnou tam a měli tam ticho), ale za předpokladu, že ti co ještě spát nechtějí můžou být někde venku či v hospodě, vykecat se tam a přijít kdy chtějí. Příště bych opravdu uvítala lepší řešení a hlavně sdělení pravidel předem.

Takže jsem si teď trochu zanadávala a můžu zas přejít k těm pozitivním věcem:

Sobota

- se nesla až na jednu delší pomlku hlavně v přednáškovém duchu:

Čeká nás vzpoura strojů? (Sniper)

Star Trek mě povzbudil v nadšení do sci-fi, takže tohle byla jasná volba a nebyla jsem zklamána. Přednášející mluvil o důvodech, proč by taková vzpoura mohla vzniknout, co by bylo potřeba, aby taková vzpoura měla vůbec šanci apod. Pro mě mimořádně zajímavé téma a přednášku shledávávám velice povedenou.

Kulturní předzáklad fantasy ras a jejich následná diferenciace (Jatic)

Další poměrně zajímavé téma, i když většinu času zabrali jen elfové.

Top 20 největších padouchů J-RPG (Lahari a Orochi)

Bylo mi jasné, že naprostou většinu znát nebudu (hrála jsem jen některé díly Final Fantasy), ale i tak jsem šla. Nakonec se tam ale objevilo více postav z FF než jsem čekala (mimořádně vtipné bylo třeba umístění Yuffie z FF VII, která sice není zápornou postavou, ale kdo z nás neměl chuť jí zabít v momentě kdy nám ukradla všechny materie?) a pár postav o kterých jsem aspoň věděla že existují. Ovšem, ať už jsem zmíněné charaktery znala či ne, bavila jsem se. Přednášející jen krapet neodhadli čas a samotná přednáška tak skončila relativně brzy (možná by to příště chtělo více záporáků ^_^), ale rozeběhla se ještě diskuze, která vyplnila zbylý čas.

Dracula: Z knížete upírem (Brian Storker)

Vzhledem k tomu, že jsem Draculu někdy kdysi dávno četla, mě tohle téma poměrně zajímalo. Dověděly jsme se něco o Stokerovi a hlavně o původu jeho inspirace – Vladovi III, o tom, kdo to byl, o jeho činech a o tom, že je v Rumunsku de facto považován za hrdinu. Zajímavé byly i různé fotky ze souvisejících míst, které často byly pořízeny právě přednášejícím. Jediné co bych vytkla, bylo spousta textu v prezentaci – ne, že bych byla líná číst, jenže ono ho tam bylo tolik, že musel být celkem drobným písmem a jakožto sedící vzadu jsem ho opravdu nebyla schopna přečíst …

Velká diskuze s autory (Amater)

Zase jedna z věcí, na kterou jsem šla převážně proto, že tam zamířil můj doprovod, ale rozhodně jsem nelitovala. Šlo víceméně o to, že nám autoři povídali třeba o tom, jak tvoří, jaké byly jejich pocity když se účastnili nějaké literární soutěže či když se jim naskytla možnost vydat vlastní knihu. Horší bylo, že Amater nejspíš předpokládala že všichni, kdo na přednášku přišli, píší také, což minimálně v mém případě nebyla není pravda, ale naštěstí se mě nikdo na nic neptal XD

Ukradl bych auto, kdyby se dalo stáhnout (Syntax)

Tahle přednáška se mi moc líbila, protože rozhodně nebyla vedena ve stylu „stahováním okrádáte umělce“ a „stahování je největší zlo“. Krásně nám bylo předveno jak to funguje třeba v hudebním průmyslu – kdy stahování ani tak neškodí samotným skupinám, jako spíš těm vydavatelstvím a podobným lidem okolo.

Neděle

Star Trek a Star Wars: Komunisté, fašisté a inkvizitoři vesmíru (Darth Zira)

Název přednášky bych už dohromady nedala, neb v programu bylo původně něco jiného, tak jsem ho zkopčila z blogu T’Sal (snad mi odpustí XD).

Na tuhle přednášku jsem se šíleně těšila už od pátku, neb teď procházím Startrekovským obdobím, kdy jsem shlédla celou Původní sérii a momentálně ji musím jet znova, protože jsem si ji prostě naprosto zamilovala. Ale radši už k samotné přednášce – řeč byla hlavně o politickém systému jak v ST, tak SW a jestli by bylo možné, aby něco takového fungovalo ve skutečnosti. Škoda je, že přednáška byla jen na hodinu, protože se trochu přetáhla a přitom bylo znát, že na stejné téma by se dalo pokračovat klidně další hodinu. Poté jsme ještě s T’Sal chvíli diskutovaly o tom, jak to v ST vlastně funguje a vyslovily domněnku, že se tam jedna chybka vloudila – a to předpoklad, že v ST nemají měnu jako takovou a využívá se maximálně směny. A ano, měly jsme pravdu - doma se mi podařilo vyhrabat hned dva díly, kde zmiňují obdobu peněz, a to kredity – konkrétně epizody The trouble with tribbles (scéna, kdy Cyrano Jones prodává tribbla, kterého se nakonec ujme Uhura) a Mirror, Mirror (kde Spock pozná že Kirk není ten Kirk, kterého zná, nechá ho zavřít a Kirk mu nabízí všechno možné aby ho podplatil včetně kreditů) XD Pak si ještě T’Sal stěžovala, jak málo je „pravověrných trekkies“ kteří dávají přednost jen ST. Já to srovnávání ST a SW prostě příliš nepobírám a líbí se mi obojí, přičemž tak nějak upřednostňuji ST (vzhledem k tomu, že je to především seriál jsem tak s těmi postavami strávila o mnoho víc času) a považuji se za velkého fanouška (i když jsem zatím neviděla těch x-navazujících seriálů) a jen proto, že jsem objevila kouzlo ST, prostě nezačnu prohlašovat že jsou Star Wars shit XD

Maximum the hormone (Rikka)

Na tohle jsme šly jen proto, že nebylo kam jinam jít, na program který jsme chtěly jsme se buď nedostaly nebo byl zrušený a tady byla šance si aspoň zabrat místo na nadcházející přednášku o které jsme předvídaly že bude narvaná.

Tahle přednáška nebyla úplně zvládnutá, začala s podstatným zpožděním (aniž bychom se vlastně dověděli proč) a přednášející de facto vše četla z papíru, což mi také nepřijde ideální. Navíc to většinou byly takové informace kdy byla skupina založena, kde se kdo narodil … abych jen nekritizovala, pár zajímavých informací o skupině tam padlo, ale celkově bych si přednášku o hudební skupině představovala trochu jinak.

Úchylky anime postav a českých parafiliků (Zeny)

Předpoklad, že tato přednáška bude narvaná byl správný. Kdybychom tam nebyly už od předchozí přednášky, tak se tam nejspíš nedostaneme, protože hned, jak to bylo možné tam začal proudit dav a proudit přestal až v momentě, kdy byla místnost nacpaná prakticky k prasknutí, přičemž ještě několik nešťastníků zůstalo trčet venku.

Přednáška to byla zábavná, dověděli jsme se o tom, co je možné považovat za úchylku, pár lidí z publika nám zas prozradilo pár svých úchylek či jejich přátel a jediné, co mi vadilo, bylo to, že někteří lidi tam chvílemi natolik hlučeli, že jsem přednášejícího občas prakticky neslyšela (a to měl mikrofon).

Bohužel, čas nemilosrdně ubíhal a brzy nastal čas jet domů, což se mi vůbec nechtělo. Než však svůj už tak dlouhý report zakončím, tak bych ráda vypíchla pár věcí

Program a anotace

Teď nemám na mysli program jako takový, ale čistě ten kus papíru. ZASE mi ho při vstupu nedali! Po minulém ročníku, kdy jsem byla bez něj (a dost mě to štvalo) jsem na něj raději zeptala na info stánku a dověděla se, že jsem ho měla dostat při vstupu. Naštěstí stačilo si ho vyžádat, ale trochu mě zarazilo, že tentokrát chybí jakékoli anotace. Většinou se z názvu dalo vyčíst, co nás v jaké přednášce čeká, ale možná jsem tak opominula něco, co by mě při delším popisu toho, o čem bude řeč zaujalo.

Prostory

Odevšad slyším jaká to byla katastrofa, jak je KC Zahrada příliš malá, jaký byl problém dostat se na přednášky … něco pravdy na tom je, ale neviděla bych to tak negativně. Mě to nejdřív přišlo jako hrozný nezvyk, prostory byly opravdu menší, na druhou stranu mi zas vyhovovalo, že jsem si rychle zapamatovala kde co je XD Na přeplněnosti prostor se podepsalo hlavně špatné počasí, protože zatímco v pátek byla situace celkem OK, tak v sobotu začlo pršet a pršelo skoro pořád, což se zákonitě muselo projevit. Co se týče přecpanosti přednášek, tak je fakt že některé byly vážně nacpané, ale jak jsem tak slyšela, o určitá témata je prostě zájem a jsou přednášky, které byly nacpané i když se Advík konal ve škole. Když to tak nějak shrnu … bylo na Advíku narváno? Ano. Zkazilo mi to dojem z akce? Nijak zvlášť.

Stánky a podobné věci

I když jsou takové věci mimo mé finanční možnosti, tak stejně ráda pokukuju po těch různých přívěscích, plyšácích, figurkách a podobně. Zaujal mě i stánek ComicsPointu, kde takových věcí měli hromadu, také měli i hromadu komiksů, ale komiksy kupuju jedině na netu (vyjde to levněji) a nebo někde, kde mi na ně dají nějakou slevu. Takže jsem si šla jen dokoupit pár zlevněných mang od Zonerpressu, přívěšek na klíče s motivem Angel Sanctuary a dvě StarTrekovské placky ze kterých mám šílenou radost. Jen mě štve, že když už jsem zaregistrovala někde něco s motivem ST, tak tam byl vždycky jen Spock nebo Kirk … pche, já chci něco s mým oblíbeným McCoyem!

Co mě potěšilo, byl stánek kde točili pivo a kdyby byl i příští rok, vůbec bych se nezlobila.

Sci-fi a fantasy linie

Často slyším lidi nadávat na tuto linii z důvodu, že to na Advík nepatří a podobně. No … fajn, možná mají i trochu pravdu, byly tu přednášky které s Japonskem souvislost zrovna nemají, ale vážně to tak hrozně vadí? Kdyby se tam takovéto témata začala roztahovat na úkor mangy a anime, tak to pochopím, ale takhle to stačí prostě ignorovat a jít si na něco jiného. Krom toho, sci-fi a fantasy jsou žánry, které mají v anime i manze také hojné zastoupení, takže některé přednášky vůbec nebyly tak mimo, jak by se mohlo zdát. To se týče i dalších přednášek které v této místnosti běžely – třeba ty o fanfikcích či stahování. Zkrátka se téhle linie musím zastat, protože všechny přednášky v jejím rámci byly zajímavé, bavily mě a přinesly mi něco nového a pevně doufám, že tato linie zůstane zachovaná i příští rok.

Shrnutí

Díky, jestli jste to dočetli až sem a slibuju, že už budu končit XD O tomto Advíku jsem si přečetla spoustu negativních věcí, ale jediné co mi opravdu výrazněji vadilo, bylo to ubytování. Těch pár ostatních nedokonalostí mi však už náladu nepokazilo a můžu říct, že jsem si tento Advík užila a na jeho konci mi bylo líto, že už byl konec, protože ty tři dny uběhly neskutečně rychle …

... po sto letech ...

No jo, já vím ... umřelo to tady, do psaní článků se mi v poslední době nechce a těch několika fotek, co jsem pořídila na listopadovém koncertu EN se asi taky nikdy nedočkáte, protože jsem prostě líná ...

Do čeho se mi kupodivu chce, je hodnocení filmů, tudíž už mám nějaký ten pátek založený účet na ČSFD, tudíž jakousi blogerskou aktivitu budu asi nejspíš vyvíjet tam - osobní články o tom, jak mám nervy z přijímaček na VŠ by někoho nezajímaly, na šití jsem rezignovala, protože svému stylu chci nejdříve uzpůsobit svou postavu - už se mi totiž nechce dělat kompromisy - a tak nějak celkově, nějak jsem ztratila potřebu sem něco psát XD

Každopádně to neznamená že blog ruším, pokud se dostanu na VŠ, tak zas budu mít trochu klid a možná budu mít chuť na blogu konečně zprovoznit obrázky a pak ho komplet přesunout (ten nový blog už mám x-měsíců založený, dokonce jsem se poměrně patlala se záhlavím (pokud tušíte, že tam bude Blixa, tak hádáte správně)) a možná tam zas i něčím přispět.

Prozatím - pokud vám moje kecy chyběly, tak sledujte moje ČSFD, v poslední době skoro vůbec nečtu ani nehraju hry, zato dost koukám na filmy a poslední dobou už se ty komenty snažím psát ke každé věci kterou vidím, protože po delší odmlce už si většinou nejsem schopná vybavit, co přesně se mi na filmu líbilo a nelíbilo. Případně vítám i tipy na dobré filmy a seriály .)

P.S. Taky jsem si založila tumblr, a to jen z jednoho důvodu - podařilo se mi tam najít dost fotek Blixy, které jsem jinde nenašla, tak jsem si říkala, že s tam rovnou založím účet a občas tam taky nějakým tím Blixa-spamem přispěju :) Jen jsem byla opět líná nastavovat tam nějaký design a nejsem si úplně jistá jestli s tím opravdu stoprocentně umím XD

P.P.S. 1. 4. slavili ENka 31. narozeniny (a to mi přijde, že ty 30. byly před chvílí) a slavili je v Praze :) A 16. 4. tu měli koncert ANBB (Alva Noto a Blixa Bargeld, kdyby někdo nevěděl). Samozřejmě že jsem tam byla a když se přemůžu, tak o tom možná i něco napíšu :)

Ach ty změny ...

Tak jsem si řekla, že se zase ozvu. Chtěla jsem to udělat už asi v prosinci, kdy jsem si řekla, že bych si mohla udělat nějaký pěkný nový design blogu s Blixou (áno, pořád mě to ne a ne přejít), jenže jsem si všimla, že se stále přihlašuju pomocí mailu, který jsem zadala při registraci a který vůbec nepoužívám. Stálý e-mail, u kterého doufám, že už s ním vydržím (aspoň nějakou dobu) jsem si založila teprve nedávno (a taky často zapomínám že ho vlastně mám a tak se stává, že odepíšu až po hoooodně dlouhé době, heh). A tak jsem se rozhodla tenhle e-mail dát všude, kde se přihlašuju a problém byl na světě. Ono někde to bez problému jde (Facebook, Poupée), ale třeba  tady ten původní mail ani zaboha nesmažu x_X A já ho tam prostě NECHCI! Dost možná si založím nový účet a celý blog si přesunu, nejspíš i změním název, protože si o tom nynějším myslím, že je pro ne-němčináře špatně zapamatovatelný a navíc se blbě vyslovuje.

Dalším problémem byl Photobucket. Tam jsem zas měla přezdívku, kterou jsem nechtěla a k tomu nově připojený nový e-mail (snažím se o jakési sjednocení, ať na každé stránce nejsem pod úplně jiným nickem). Přezdívka nešla změnit, nešel změnit ani e-mail (či relativně šel, ale jaksi to nereagovalo) a tak jsem se naštvala a celé to smázla. Takže tu přestaly fungovat obrázky (opravím to ... někdy) a jak už jsem z toho byla znechucená, tak mě zas přešla chuť s blogem cokoli dělat.

Když už jsem u těch změn, chtěla jsem si konečně založit účet na Youtube. Bohužel, propojuje se to i s účtem Google a zapomněla jsem na to, že svůj stávající e-mail mám propojený s tímhle, takže se mi to samozřejmě propojilo všechno dohromady přesně tak, jak jsem to nechtěla a musela jsem to zas celé smazat. Bohužel už mi to na stejnou přezdívku nejde založit znovu, takže to zatím dávám k ledu. Časem to snad půjde, podobně jsem si kdysi zazdila i e-mail na Yahoo, ale asi po půl roce ta přezdívka z toho systému vypadla a znovu to šlo ... jestli někdo víte, jak je tomu u Youtube, dejte vědět ...

Einstürzende Neubauten – 11. a 12. 11. Archa, Praha

11. listopadu nastal onen vytoužený den, na který jsem se těšila už od doby, co jsem zjistila, že ENka na podzim vyrazí na turné.

Protože jsem chtěla být za každou cenu v první řadě a zároveň vůbec neměla představu, s jakým předstihem tam asi tak být (co kdyby náhodou ostatní fanoušci byli taky takoví fanatici), tak jsem do Prahy vyrazila poměrně brzy.

Další menší komplikace bylo vyzvednutí lístku pro mou kamarádku Edith, který jsem jí sice rezervovala, ale bohužel zrovna byla mimo Prahu a tak si ho nestihla vyzvednout – a k tomu ani navíc  nevěděla, jestli tam jít nebo ne, protože zatímco já si naivně myslela že už je má trochu naposlouchané, tak opak byl pravdou xD

Vlastně tam prý nakonec chtěla jít částečně i kvůli mně, ale vzhledem k tomu, že ten koncert není zrovna laciná zábava jsem jí radši řekla, ať si to promyslí … a nakonec mi tedy napsala že tedy nejde. Jenže to už jsem byla v metru směr Florenc (kde jsem měla přestoupit abych se za Edith dostala) a Florenc je pouhou jednu stanici od Náměstí republiky, které je poblíž Archy … takže jsem to tam šla rovnou obhlídnout:) Bylo teprve 10 ráno a samozřejmě tam ještě nikdo nečekal … ale já aspoň zjistila, kudy se tam vlastně leze:)

Teď už se to pokusím trochu zkrátit, je mi jasné, že by jste se možná rádi dověděli jaký byl ten koncert:)

Ve 14:00 – jsme se s Edith (která tam sice nešla, ale čekala tam se mnou) vrátily k Arše … samozřejmě stále nikde nikdo, takže jsem evidentně jediná fanynka, která to tak hrotila O:-) Takže jsme obcházely obchody v okolí a pro jistotu se držely poblíž.

Cca 15:00 – vzhledem k tomu, že jsem neměla foťák (je rozbitý), tak mi Edith půjčila svůj … ale paměťovka zůstala v jejím kompu xD I přes nervozitu, že se tam mezitím, co budeme pryč přiřítí horda fanoušků, jsme pro ni jely k ní domů xD

Někdy po 16:00 jsme byly zpět, zkontrolovaly Archu, kde opět nikdo nebyl a šly jsme na kafe xD

Teprve po 17:00 se tam objevily první tři fanynky ^^

Chvíli před 18:00 jsem málem dostala infarkt. Prošel kolem nás Blixa! No vážně, prostě si tam prošel jakoby nic … a tuším, že nás pozdravil tichým „Hello“, ale vážně tak potichu, že ho málem nebylo slyšet xD Teď by bylo hrozně pěkné kdybych napsala, že jsem šla za ním, že jsem se s ním vyfotila/dostala od něj podpis/pokecala s ním, ale bohužel … byla jsem v takovém šoku, že jsem se vůbec na nic nezmohla a jen jsem sledovala, jak mizí dovnitř xD

Pak už se celkem nic zajímavého nedělo, po šesté už se to tam začínalo lehce plnit a v 19:00 konečně otvírali a před půl osmou už jsme se hnali do sálu a ano, zabrala jsem si místo v první řadě! Blixu jsem pak měla přímo před sebou ^_^

Už jen pohled na ty jejich netradiční hudební nástroje byl úžasný, nemluvě o tom, když chvíli po osmé Neubateni skutečně přišli a konečně začali na ně hrát.

I když ENka postrádají hlučnost a agresivitu své dřívější tvorby, tak mi v jádru pořád přijdou tak trochu stejní – mlácení do plechu, plastových barelů, ocelové trubky padající na zem, Blixův nezaměnitelný jekot – jen v uhlazenější a melodičtější formě, což nevidím jako nedostatek, ale spíše jako zajímavý vývoj celé kapely.

Koncert měl být tak trochu průřezem jejich tvorbou, ale 80. létům toho bohužel moc nedali – což je možná na jednu stranu trochu škoda, ale stranu druhou hráli spoustu jiných úžasných a mých oblíbených písniček – jmenovitě třeba poklidnější, ale krásná The Garden, Die Befindlichkeit des Landes, Sabrina, Von Wegen – tu jsem předtím sice neznala, ale okamžitě jsem si jí zamilovala, Die Interimsliebenden – kterou jsem si oblíbila zvláště v poslední době, takže jsem si ji naživo poslechla moc ráda, Dead Friends – kde naprosto miluju ten Blixův jekot – a řekla bych, že ten večer to zvládl ještě lépe, než obvykle ^^ Došlo i na starou klasiku Haus der Lüge, která je jedna z mých nejoblíbenějších.

Celé to bylo naprosto úžasné a čas utíkal neskutečně rychle, což jsem zjistila ve chvíli, kdy se kapela začala loučit a odcházet z pódia. Při pohledu na hodinky jsem zjistila, že už je deset. Ale to naštěstí ještě nebylo vše, publikum nadšeně tleskalo, dupalo, ječelo a tak se nám ENka ještě dvakrát vrátili ^^

Při prvním přídavku zabodovali s hlučnou skladbou Headcleaner, po níž pro změnu následovala klidná Silence is sexy – jediné, co mě štvalo, byli lidi, co do tichých pasáží pořvávali nějaké dementní hlášky. Pokud by vás zajímalo, jak se na tvářil Blixa, tak můžu říct, že nijak, protože měl neustále ten  svůj kamenný výraz xD Jak fanoušci jistě vědí, při téhle písni si Blixa zapaluje cigaretu ... nedopalek pak zahodil do takové mezery mezi pódiem a takovou zábranou co odděluje publikum (mimochodem, hodit to asi tak o 20 cm dál, tak to skončí na mě xD). Vtipné bylo, když se dívčina vedle mě rozhodla ten nedopalek stůj co stůj získat, naklonila sem tam, začala ho tam lovit a kamarádky ji musely chytit za nohy, aby tam nezapadla xD Nakonec ale uspěla xD

Při druhém přídavku mě zas hodně potěšila skladba Total Eclipse of the Sun a Redukt, kde vcelku poklidná melodie kontrastuje s gradujícím refrénem.

Asi bych tam zřejmě vydržela stát a poslouchat je do nekonečna, ale bohužel, všechno hezké jednou končí xD Ale koncert měl něco přes 2.5 hodiny, což myslím není špatné ^^ Nevím, jak vyjádřit svoje pocity, myslím, že to je prostě nepopsatelné ... Byla jsem hrozně ráda za to, že to ještě není definitivní konec, protože následující den byl další koncert, za což jsem byla nesmírně vděčná ^^

Druhý večer byl program rozdělený na tři části:

Nejdřív znovu vystoupili Neubauten a odehráli takový menší koncert. Výběr písniček byl skvělý, od povedné Grundstück, přes mou oblíbenou November až po návrat do 80. let skladbami Seele brennt, kterou prostě miluju a naživo je naprosto dokonalá a Sand. Tím mi celkem vynahradili to, že se při prvním večeru věnovali spíše skladbám z posledních dvou desetiletí.

Následovala přestávka, kdy se odklízelo neubautenovské náčiní, což zabralo dobrou půlhodinu xD Tu si člověk ale mohl vyplnit tím, že si zašel pro něco k pití nebo se zkusil nacpat do menšího sálu, kde se promítal nějaký dokument o EN, takže to uběhlo celkem rychle.

Dalším bodem programu bylo Blixovo vystoupení „Rede/Speech“ – kde Blixa stojí před mikrofonem a pomocí nějakého nahravácího zařízení nahravá různé zvuky, skřeky, zpěv a podobně, ty se pak stále za sebou opakují a Blixa do toho vrství další zvuky (doufám, že to nevysvětluju úplně blbě xD) – takhle to možná zní podivně, ale v praxi to znělo opravdu zajímavě.

Blixa také v jednu chvíli nasadil ten svůj typický ječák, který se pak opakoval pár minut, což mě hrozně potěšilo, protože já ty jeho skřeky přímo miluju, ačkoli pro jiné lidi by to asi bylo utrpení xD Dokonce i na některé fanoušky to nejspíš bylo moc, protože jsem zahlédla jednu holku, jak si zacpává uši xD

Překvapením pro mě bylo, když Blixa vytáhl píseň Negativ Nein z jejich úplně prvního alba:)

Pak už následovaly takové ty kousky, kdy do toho Blixa i něco říká, ale to jsem se svou anglinou měla docela smůlu … každopádně to mám stejně na DVD v němčině, takže si to pak vydedukuju z toho xD

Následovala další pauza, takže jsem vykoukla ze sálu ven a koho tam nevidím – Andrewa! Normálně se tam bavil a fotil s fanoušky, takže jsem tam nejdřív stála a koukala, mezitím tam na mě začala mluvit nějaká fanynka anglicky (bylo tam i docela dost cizinců), načež jsem se pak zmohla jen na „I don’t speak english very well …“ načež ona na mě něco ve smyslu, že ale asi celkem rozumím  (opravdu jen trochu a jen někdy xD) a pochopila jsem, že je asi taky velká příznivkyně Blixy xD Takže jsem tam jen stála a přikyvovala a sem tam řekla „Yes“ … no, ještě že už jsem s tou anglinou alespoň začla xD Tuším že se ptala Adrewa na Blixu a ten říkal něco ve smyslu že asi šel někam do pryč xD No škoda xD Pak se tam nachomýtl i Jochen, ale ten zas rychle zmizel a já se nakonec s Andrewem vyfotila a řekla si o podpis ^^

Poslední bod programu byla skupina Hitman’s Heel – projekt Alexe Hackeho a Danielle de Piccioto, jejichž společnou tvorbu jsem de facto vůbec neznala (akorát jsem si předtím pustila asi dvě písničky na Youtube), ale velmi mile mě potěšili a vážně se mi moc líbili, rozhodně je musím více prozkoumat ^^

Osobně jsem nadmíru spokojená, vděčím ENkám za dva úžasné večery a už teď se těším na další koncert ^_^ Takže příště opět kupuju lístky půlrok dopředu a kolem místa konání koncertu budu zase obcházet několik hodin před začátkem … jen tak pro jistotu ^_^

Taška, kterou jsem si koupila na památku a podpis :)

Btw, koho by zajímalo, co přesně hráli, tak tohle:

11. 11.

The Garden, Die Befindlichkeit des Landes, Halber Mensch / Von Wegen, Die Interimsliebenden, Nagorny Karabach, Dead Friends, Unvollstaendigkeit, Installation # 1, Ich hatte ein Wort, Lets Do It a DaDa, Haus der Lüge, Rampe, Sabrina, Susej, přídavek: Headcleaner, Silence Is Sexy, přídavek2: Selbstportrait mit Kater, Redukt, Total Eclipse Of The Sun

12. 11.

Einstürzende Neubauten: Sonnenbarke, Seele Brennt, Grundstück / November, Sand; Blixa Bargeld: Rede; Hitman's Heel: Bikers Lullaby, Hickory Dickory, Hitman's Heel, Even Further, Flowers, War, Fish, Rise, Time Is Passing

Setlisty zkopírovány odsud a odsud, snad to nevadí ...

November ist da!

Což jste si nejspíše všimli, tak proč o tom píšu ... v červnu jsem totiž psala o tom, jak se na listopad těším. Bylo se skutečně na co těšit, nebo jsem si tento měsíc ve svých představách jen příliš zidealizovala?
Následuje takové menší shrnutí věcí, na které jsem se těšila a jak se k nim stavím teď, popřípadě, jestli vůbec vyšly tak, jak jsem si představovala ...

Přání č. 1: skoncovat se střední školou
Nejdůležitější věc ze všech ... a já to nakonec dokázala, i když jsem ke konci skoro ani nedoufala ... když si vzpomenu na všechny ty hnusné roky tam, je mi špatně ještě teď, nechápu, jak jsem takhle mohla žít ...

Přání č. 2: zkulturnit svou postavu
Tohle se úplně nepovedlo ... snažila jsem se, ale už to hubnutí nejde tak rychle jako předtím ... a všechny ty akce v srpnu a posléze ta debilní škola mi nedovolily pokračovat se stejným nasazením jako předtím T_T
Něco jsem zhubla, ale ne tolik, kolik jsem si plánovala ... ale já se nevzdám!

Přání č. 3: studovat němčinu
Ani tohle mi nevyšlo, pro málo zájemců se němčina neotevřela T_T Ve volném čase jsem se jí ještě nestihla věnovat, protože nejdřív maturita a pak jsem v ájině doháněla to, co jsem zameškala kvůli maturitě ... takže opravdu skvělé -.- Ale už jsem se docela zorientovala (dokonce jsme psali nějaký test, sice jsem tam pěkných pár chyb měla, ale patřila jsem ve třídě mezi ty lepší které učitelka chválila, z čehož jsem byla úplně v šoku, protože jsem to nečekala), sešit jsem si přepsala a zhruba někdy teď se té němčině začnu věnovat ve volném čase ... když máknu a dostanu se na VŠ, tak si toho studia němčiny stejně užiju až až ... a nějaké stabilnější základy angličtiny se mi do budoucna taktéž budou hodit, takže tuhle změnu plánu zas tak moc tragicky nevidím ^^

Přání č. 4: vidět naživo Einstürzende Neubauten
Lístky jsem kupovala celkem unáhleně když jsem je ještě ani pořádně neznala (a doteď nemám poslechnuté vše ...) a už před nějakou dobou ... nezjistila jsem mezitím, že se mi zas až tak moc nelíbí? Nebo že se mi líbí jen stará tvorba? Nebo mě už ta Blixa-mánie přešla? Článek o maturitě a neustále strašící Blixova fotka v rubrice Obssesion už asi naznačuje mou odpověď ... a tou je NE!
Z toho co od nich znám, poslouchám starší i novější věci, protože obojí má cosi do sebe a Blixu mám radši čím dál tím víc *-* On má prostě naprosto neuvěřitelné charisma ... *-*
Tohle přání se ještě nesplnilo, ale už by brzo mělo ... pokud nenastane nějaká katastrofa/konec světa/nebo něco takového xD

A když je ten listopad, nemůžu si odpustit jejich písničku November/Sie lächelt, která navíc patří mezi moje oblíbené *-*



I když asi bude lepší přehrát si to na Youtube, musím to sem házet celkem mrňavé a ani tak se to sem pořádně nevejde -.-

Lolita řetězák

No, plánovala jsem články úplně o něčem jiném, třeba o mém výletu do Prahy nebo sem hodit nějaké fotky, ale nějak se k tomu nemůžu dokopat – takže, aby to tu zase nezamrzlo, hodím sem Lucyin loli řetězák, sice vlastně ani pořádné loli oblečení nemám, ale považuji se za takovou "imaginární lolitku" - to oblečení ráda navrhuju a ráda si představuju, že ho mám plnou skříň - tak snad se jednou tenhle sen stane skutečností ^^

1. Z čeho  vychází tvoje loli přezdívka?

Neříkala bych tomu lolita přezdívka, prostě je to jméno, které jsem vzala za své nezávisle na lolitě, protože se mi líbilo, zahlédla jsem ho v jednom gamebooku a hlavně vůbec nesouvisí s Belatrix z Harryho Pottera, kterou nesnáším, protože mi zabila mou oblíbenou postavu T_T

2. Jak dlouho jsi lolitou nebo součástí loli komunity?

Součástí komunity nejsem, maximálně sem tam hodím nějaký komentář na nějaký blog, pořádné loli oblečení nemám, nejdřív jsem se neodvažovala kvůli postavě a pak jsem neměla čas kvůli škole T_T Ale tu módu jsem objevila cca v roce 2006 nebo tak nějak, kdy jsem objevila Moi dix Mois a Manu a pak se z blogu Pet-chan dověděla, že se té módě s širokými sukýnkami říká lolita xD

3. Jaký byl tvůj zatím nejlepší sraz?

No, byla jsem na jednom, takže není s čím porovnávat xD Uvažuji, že bych v dohledné době na jeden šla, ale vsadím se, že se mi to zas bude s něčím krýt -.-

4. Jak bys popsala svůj styl?

No, o mém šatníku škoda mluvit, ale ráda sním o tom, co bych tak ráda nosila a někdy to i nakreslím xD Většinou mě chytají určité „mánie“ a určitou dobu třeba jedu v určité barvě, střihu, stylu a podobně a pak mě zas chytně něco jiného xD Líbí se mi různé styly, od classic, přes hodně přeplácanou sweet po gothic a momentálně dumám nad tím, jak by mohla vypadat Industrial Lolita (jo, až tak mi z těch Neubautenů hrabe xD)

Jinak prozatím asi plánuju spíš umírněnější věci, černou barvu, gothic – moje postava pořád není zrovna ideální a kdybych se oblékla celá do růžové, tak budu vypadat jako slon -.-

5.Jaké loli weby  navštěvuješ nejčastěji?

Veni, Lucy, T'Sal, Haru (jsem závislák na Loli secrets xD), Taurwen a pak Zpovědnici a Valentýnky ^^

6. Která česká lolitka je pro tebe nejvíc inspirativní, co se týče stylu?

Většinou se inspiruju jinde, ale rozhodně se mi některé české lolitky hodně líbí - hlavně obdivuji ty, které si své oblečení sami navrhují a šijí ^^

7. Nejdražší loli ajtem v tvém šatníku?

Hm xD Přemýšlím, co by z těch alespoň částečně loli věcí mohlo být nejdražší xD Vlastně ani nevím, ale teoreticky nejdražší loliabilní věc v mém šatníku asi bude korzet, jen materiál na nějakou tu stovku přijde + dá docela práci to ušít, sice nešiju nějak extra úžasně, ale funkční to je xD

8. Jaký je tvůj dream dress?

Docela těžká otázka, ve značkách zrovna přehled nemám, ale hodně se mi líbí třeba Sugary Carnival v černé *.* Jinak, miluju věci s kočkama či Hello Kitty, když něco takového někdo má, tak většinou zelenám závistí xD

A pak takový můj ztřeštěný nápad – přála bych si šaty s potiskem kávových zrn! *-*

9. Co se ti na české lolita komunitě líbí?

Když pominu nějaké ty dramata, většina lolitek na mě působí sympaticky a tak možná v budoucnu i na nějaký ten sraz dorazím, abych je poznala naživo xD

10. Co se ti naopak na komunitě nelíbí?

Štvaly mě Hate Secrets, sice jsem je díky své zvědavosti nemohla nesledovat, ale valná většina z nich byla naprosto ubohá -.-

11.  Tvůj nejoblíbenější  kousek v loli šatníku?

No … časem nějaký bude, teď není moc z čeho vybírat. Už jsem začala stříhat svou budoucí sukni, tak doufám, že se aspoň trochu povede xD

12. Máš nějaký nápad na originální místo/program srazu?

Brala bych sraz v nějaké opuštěné tovární hale či jiném industriálně laděném místě (další projev Neubauten-mánie xD) Případně se stylovou hudbou a rozebíráním Blixy (OK, je mi jasný, že tohle by asi nevyšlo xD)

Jinak, co by se mi opravdu líbilo, ačkoli to není zrovna úplně originální, je lolita piknik ^o^

13. Myslíš, že lolita nějak ovlivnila tvoje chování? 

Snad ani ne, jen se změnil můj pohled na módu, ačkoli nevím, jestli za to může lolita – dřív jsem bývala hlavně na černou a gothic styl, jenže pak se mi čím dál tím víc začaly líbit roztomilé věci a růžová barva a nevadí mi kdejaká přeslazená šílenost, která by se mi tak před čtyřmi-pěti lety nejspíše vůbec nelíbila xD

A kdo bude pokračovat?

Ten kdo chce xD

Ende Neu

Nadpis obšlehnut z jedné písničky od EN, a to z toho důvodu, že v mém životě skončila jedna nepříliš veselá etapa a zároveň začala nová. Dalo by se to rozdělit zhruba na tři období:

Před maturitou

Po tom, co jsem udělala reparát z té zatracené matiky jsem se z toho ani nijak moc neradovala, protože opakování ročníku by bylo něco tak strašného, že jsem si tuto možnost ani nepřipouštěla a zvládnutí reparátu ještě de facto neznamenalo nic – spíš jen začátek pekla. Krom toho mi zbývalo už jen pár dní volna, protože jsem byla přihlášená na jazykovku, což byla další věc, která mě štvala – nechtělo se začínat něco nového, když jsem ještě neskončila s tím starým. Navíc mi bylo jasné, že toho díky maturitě dost zameškám.

Chtě nechtě jsem tam tedy začala chodit, zjistila jsem, že na studium němčiny a tím pádem i na pořádnou přípravu na přijímačky můžu zapomenout, protože se na studium NJ přihlásilo příliš málo lidí a začala jsem tak chodit na angličtinu, kterou jsem doteď neměla. Nejdřív mě to dost štvalo, protože němčinu mám opravdu ráda a vážně bych se ji chtěla pořádně naučit, ale na druhou stranu – angličtina je už dneska všude a neumět anglicky už mi začíná připadat málem jako handicap. Původně jsem si AJ chtěla vzít jen jako nepovinný vedlejší předmět, ale možná to takhle nakonec bude i lepší, protože aspoň budu mít pořádné základy a němčině se můžu zatím věnovat formou samostudia. A pokud se mi opravdu podaří na tu VŠ dostat, tak si jí ještě užiju až dost xD

Do toho jsem se samozřejmě musela začít učit na tu maturitu. Nejdřív můj přístup byl celkem bojovný, říkala jsem si, že to prostě dám a hotovo … učila jsem se, ale málo. Měla jsem ještě z prázdnin zpřeházený režim a pořád to ne a ne srovnat. Byla jsem unavená a nestíhala, takže jsem asi dvakrát byla za školou – ale tak, že jsem si prostě někde sedla a učila se -_-

Z té vší nervozity mě dokonce posedla hrozná chuť na cigarety – nevím, co to do mě vjelo, normálně nekouřím, maximálně si občas sem tam s někým dám. Každopádně jsem té chuti nakonec podlehla a začala víceméně pravidelně kouřit – někdy jednu za den, jindy klidně pět xD

V půlce září přišla na řadu praktická zkouška – z té jsem ani moc strach neměla, protože spočívala jen v ušití halenky podle vlastního návrhu a poté vypracování dokumentace. Když jsem mluvila s ostatními, docela mě šokovalo, že většina lidí řeklo, že se na maturitní otázky ještě ani nekoukli. Já byla nervózní z toho, že to nestíhám a to jsem měla cca naučenou ekonomiku a začínala s češtinou o.O

Nakonec jsem se to snažila jaksi dohnat, ale stejně mi na svaťák zbyly hned dva předměty - technologie a němčina. Vypracovala jsem si plán, kolik otázek se denně musím naučit, abych to stihla a snažila jsem se ho dodržet, jen němčinu jsem ze začátku trochu flákala … některé věci (obzvláště v gramatice) jsem stejně už věděla i bez toho.

Navíc už mi začínalo poměrně hrabat – bála jsem se opravdu hodně, původní bojovná nálada přešla v náladu vystrašenou a právě v těchto slabších chvílích mi hodně pomohl Blixa – ke chvílí s cigaretou jsem si s oblibou pouštěla moji nejoblíbenější Letztes Biest (am Himmel), když mi bylo nejhůř, tak moje pocity skvěle vystihovala Armenia – ano, hodně se tam řve xD A když jsem si snažila si dodat energii k učení, pouštěla jsem si Sehnsucht – jako připomenutí toho, že opravdu toužím mít to (úspěšně) za sebou a že jen díky touze to zvládnout jsem se dostala až sem. Sehnsucht ist die einzige Energie.

Poslední dny svaťáku už byly vážně šílené. Byla jsem vyděšená k smrti, přemýšlela o tom, jak by reagovalo okolí, kdybych to nezvládla, málem jsem se i modlila, abych měla aspoň trošku štěstí na otázky – ačkoli přímo v Boha nevěřím, věřím v něco mezi nebem a zemí, ale o tom jindy xD

Dva dny před maturitou jsem měla krizi a to se mi krutě vymstilo. V hlavě mi proběhly všechny ty roky kdy jsem tu školu z celého srdce nenáviděla, ale nebyla možnost úniku … a pořád tu i přesto byla možnost, že to všechno bylo zbytečné. Tak jsem si trochu pobrečela a zrovna v momentě, kdy jsem se snažila dát dohromady na mě vlítl otec, co jako řvu … přitom jsem byla celkem potichu, ani jsem vzteky netřískala nábytkem, nic … prostě jen slabší chvilka. A on na mě bude řvát, i když věděl, co mě čeká a že z toho mám nervy. To mě dorazilo. Z toho šoku jsem se málem složila, učení se samozřejmě nekonalo a když jsem se aspoň částečně uklidnila, šla jsem si koupit další cigarety i přes to, že jsem původně měla v plánu to bez nich už vydržet. Super. A tak jsem ztratila den, který jsem měla věnovat učení se technologie … den, který už nešlo ničím nahradit, protože na další den jsem měla naplánovanou němčinu a další den už jsem měla maturovat. Pak už jsem se jen snažila zachránit alespoň to, co se dalo. Zděšení pozvolna přešlo v negativní postoj – „maturita je o štěstí na otázky, jenže štěstí jsem nikdy neměla, takže proč bych ho asi tak měla mít teď …“ Vlastně jsem začala počítat s tím, že to buď nedám, nebo vyhořím z té technologie, ze které jsem uměla ani ne půlku.

Nakonec jsem se snažila si opakovat otázky ještě před spaním, šla jsem spát snad v pět ráno, protože bych asi stejně dřív neusla a navíc jsem na den D měla přichystaný Speed8 – takovej sajrajt, co má dodávat energii, doporučila mi to Edith xD

Maturita

Ten den mi už celkem vypověděly nervy a já tam jela tak nějak smířená s osudem. Přála jsem si jen to, aby to nebyl úplnej trapas.

Měli jsme k tomu mít ještě obhajobu té praktické zkoušky, ale nikdo nám nic neřekl, v harmonogramu, který nám rozdali to také nebylo a tak jsme se tam jen mohli dohadovat, jak že to vlastně bude.

Protože nás tam bylo pět plus jedna, co opravovala ekonomiku, tak se to docela táhlo … začínali jsme v devět a mezi jednotlivými předměty jsme měli třičtvrtě hodiny pauzu. Tu jsem obvykle využila na projíždění otázek, které jsem si pořádně nepamatovala.

První byla čeština – vytáhla jsem si otázku č. 22, což mě nejdřív trochu zděsilo, protože ty poslední otázky jsem neměla ani moc dobře zpracované. Tuhle jsem ještě celkem zpracovanou měla, ale bohužel jsem ji moc neuměla – za číslem 22 se skrývala proletářská poezie a styl prostě sdělovací. Naštěstí ale dávali na potítko poměrně dost podkladů, nějaké úryvky básní, takže jsem se alespoň mohla zorientovat v tom, kdo do tohohle období patřil a co napsal. Něco málo jsem si vzpomněla, něco jsem vyčetla z podkladů a něco jsem tam řekla, přísedící učitel mi trochu pomáhal xD Gramatická část otázky už byla lepší, takže jsem odcházela s celkem dobrým pocitem, že to ještě šlo a tohle jsem nejspíš dala.

Následovala oděvní technologie – tam jsem čekala kiks, protože jsem se ji prostě nestihla celou naučit. Jediné, co mě mohlo zachránit bylo tom, že v každé otázce byl technický popis určitého výrobku, což bylo celkem jednoduché a na čtyřku by se to možná okecat dalo. Další věc, co mě mohla zachránit bylo to, že bych si vytáhla něco z toho, co jsem uměla – a ono se to skutečně stalo. Ale aby toho štěstí nebylo moc, tak jsem si z toho, co jsem se učila vytáhla to, co jsem uměla nejmíň – rozparky na sukni - takové neštěstí ve štěstí xD Ten technický popis jsem řekla, ty rozparky tak nějak taky, učitelky se mi naštěstí snažily trochu pomáhat, takže jsem to nakonec dala částečně dohromady, ale trochu jsem se bála, že by to nemuselo stačit – podle mě by to minimálně na 4 bylo, ale ta holka, co neudělala v květnu ekonomiku říkala, že tam toho na to, že propadla řekla docela dost a že si myslela že to dala a ono ne … takže jsem z toho už byla trochu nervní, ale říkala jsem si, že i tohle by dát mohli. Paradoxně jsem byla čím dál tím nervóznější, protože jsem si začala zase dělat naděje, že bych to opravdu mohla zvládnout a mít od té školy konečně pokoj.

Ekonomiku jsem docela uměla, takže jsem z ní neměla až tak velký strach – při pohledu na otázku „Národní hospodářství“ jsem si pomyslela „Proboha, co to je, to neumím!“, ale když jsem mrkla na podbody „Hrubý domácí produkt“ a „Nezaměstnanost“, tak jsem se docela uklidnila, protože to už mi něco říkalo. Pak ta ještě byla Komunikace a kontrola, ke všemu jsem něco věděla, takže jsem si akorát vypsala to, o čem chci mluvit a chvíli se na tom potítku málem i nudila. Zkoušení pak už bylo celkem v pohodě, vlastně jsem pořád něco říkala, akorát že když jsem už chtěla přeskočit k další části otázky, tak mě učitelka zastavila a na něco se mě ptala, ale naštěstí jsem to všechno věděla. Nakonec jsem se k některým věcem poznamenaným na papíru ani nedostala xD

Postupně jsem si začala uvědomovat, že je docela šance, že to zvládnu. Zbývala už jen němčina. Paradoxně jsem z ní vlastně nakonec měla největší strach, protože jsem se ji učila až nakonec a některé otázky jsem zrovna moc neuměla – přála jsem si něco „okecávacího“ – takové ty otázky, kde člověk mluví o svých zájmech, denním režimu, rodině a podobně. Nebo prostě něco, co jsem uměla, protože neudělat maturitu z němčiny by vzhledem k tomu, že ji chci dál studovat hrozná potupa -_-

Ale opět jsem měla štěstí – jakmile jsem si vytáhla č. 6, už jsem si celkem oddychla, protože jsem si pamatovala, že to je téma „Schule und Bildung“ – tedy škola a vzdělávání a to jsem si celkem dobře pamatovala. Na potítku mě trochu znervózňovalo to, že ty učitelky seděly přímo vedle mě, protože jsem z němčiny maturovala jediná a tak se na druhém konci stolu zkoušelo strojnictví xD Ale snažila jsem se uklidnit a začala si na papír sepisovat body, které jsem chtěla zmínit a celej ten školní systém v Německu, který se po ukončení „Grundschule“ rozvětvuje na další čtyři typy škol + jsem si i pamatovala kterou zkouškou ty školy končí … no a pak ještě mrknu na ty papíry, co jsem dostala, na prvním gramatická část – předložky – a na druhém – všechny ty věci co jsem tam lovila z paměti! :D Tak já si to snažím zapamatovat a oni mi to nakonec daj :D Takže jsem si zkontrolovala, jestli to mám dobře a pokračovala ve vypisování některých bodů. Zkoušení pak už proběhlo celkem v pohodě – trochu mi vypadla taková ta „omáčka“ kolem, ale dost času zabralo už jen vyprávění o tom, jaký je školní systém tady a v Německu, pak jsem ještě odpovídala na nějaké otázky, třeba jak vypadá můj školní den a tak … předložky jsem uměla, jen jsem zjistila, že když na mě někdo vybafne ať vyjmenuju všechny se 3. pádem, 4. pádem a tak, tak mi dělá trochu problémy si na všechny vzpomenout … ale znám je a umím je používat, což se pak i ukázalo, když jsem tam dělala to cvičení co tam bylo :)

Tím bylo všechno odzkoušeno a říkala jsem si, že jsem to asi dala, ale lehce mě znervózňovala ta technologie … když vyzkoušeli všechny, tak jsme si mysleli, že už nám za chvíli řeknou výsledky … jenže to ne. Vybafli na nás, že teď bude ta obhajoba praktické zkoušky. Dvě holky praktickou neudělaly a tak prý neměly co obhajovat. Každopádně i tak to zas byla půlhodina nervozity navíc, každý tam byl cca 10 minut.

Ptali se mě třeba na to, proč jsem zvolila ten a ten materiál, čím jsem se inspirovala … takže jsem jim trochu nastínila lolita módu, protože jsem ten model tak napůl jako lolita zamýšlen je :D

Po obhajobě jsme zas čekali … a čekali … nějakou chvíli jim to ještě trvalo a já byla čím dál tím vyklepanější a byla na ně fakt naštvaná:( Ale učitelka na němčinu už odcházela a tak za mnou přišla a řekla mi, že to bude v nejhorším za 2 a že jsem jí udělala radost :)

No a pak konečně … Čeština a technologie za 3, praktická za 2 a němčina s ekonomikou dokonce za 1 ^^ Z té němčiny to možná byla trošku horší jednička, ale i tak … :D

Štěstím se mi málem chtělo brečet, protože ráno jsem se fakt bála, že to prostě nedám … a nakonec jsem to dala a dokonce ne s úplně nejhoršíma známkama … ale je to prostě o štěstí, mít smůlu, tak to dopadne jinak … dodnes mě děsí představa, že bych si z němčiny vytáhla něco, co jsem skoro neuměla:D

Doma jsme to pak samozřejmě oslavili a nastal čas se zas vrátit do studijního procesu:D Bohužel mi následující dny nebylo nejlíp, před maturou jsem špatně spala a pak jsem z toho byla několik dní šíleně unavená … a ještě jsem měla málem depresi z toho, jak se neorientuju v tom učivu, co jsem zameškala …

… a teď?

Angličtinu už docela doháním a už mi přijde že nejsem úplně mimo:D Celé si to přehledně přepisuju, aby mi i po skončení školy zůstal nějaký přehledný materiál a škola mě i celkem baví. A začínám si uvědomovat tu svobodu, kdy nemusím každý den chodit někam, kde to nenávidím nebo se stresovat tím, že mě čeká nějaká hrůza … vlastně mám to, co jsem vždycky chtěla … chodím na normální školu, kde jsou normální učitelé, učíme se tam něco, co využijeme a nemáme moc hodin:D

Chtěla bych tu školu co nejvíce využít, opravdu se tomu věnovat a neflákat docházku … a myslím, že by ani nemuselo být tak těžké tohle předsevzetí dodržet:)

Ich liebe Prag

Tak se hlásím se zpožděním, tradičně nestíhám, ale tentokrát za to nemůžu, snažím se totiž učit x_X

Jako každý rok jsem se s rodinou vydala na pár dní do Prahy. Ráda bych napsala, že na průzkum památek, ale ty památky nám už docela docházejí a ačkoli jsme ještě nebyli úplně všude, tak se to letos neslo spíše v duchu piva, cukráren a nákupů xD

Jak už jsem psala v minulém článku, před odjezdem mi nebylo zrovna nejlíp, ale v neděli, kdy jsme odjížděli mi už bylo celkem fajn … díkybohu, protože jinak bych ten den, díky tomu, co následovalo asi nepřežila x_X

Zmatky s ubytováním

Vlak měl sice výluku a museli jsme ještě přestupovat, ale zdárně jsme dojeli. A tak se samozřejmě muselo zkazit něco jiného x_X

Dorazili jsme na místo, zazvonili a … nic x_X Asi tak deset minut jsme tam stáli a čekali co bude, ale nic se nedělo … sice jsme si říkali, že jsme tam možná trochu brzy nebo že si někdo mohl odskočit, ale stejně jsme byli docela nervní, jestli se tam vůbec dozvoníme. Tak jsme mezitím zašli do čínského bistra, abychom nějak zabili čas. Mamka si pak všimla, že kolem prošli nějací lidí vypadající jako turisti a napadlo ji, že možná mají namířeno tam co my, a trefa – tentokrát jsme se konečně dozvonili a zjistili, že si tam jen měnili služby nebo tak něco.

Jenže to nebylo vše. Ačkoli jsme si pokoje rezervovali už dlouho předem (jeden pokoj – mamka, já, ségra, druhý pokoj – brácha a jeho kámoš (no, fanynky yaoi možná napadají nějaké úchylnosti, ale podle toho co vím, jsou vážně jen kámoši xD)), tak se jim podařilo tu naši rezervaci nějak opomenout -_- Měli ji sice někde zapsanou, ale už ji nedali do PC a nějak na ni zapomněli. A tak naše pokoje dali někomu jinému a všude jinde měli plno x_X Naštěstí jsme nemuseli jet domů, protože tam měli volné takové apartmá nebo jak to nazvat (ta ubytovna kam jezdíme jsou totiž koleje od VŠ, na ubytování to stačí a je to levné) – prostě skoro takový minibyteček s vlastní kuchyňkou a koupelnou a takovým provizorním druhým patrem, kde se dalo spát. Na tom jsme de facto lehce vydělali, protože to vypadalo lépe, než ty koleje, ale mínusem bylo, že jsme tam byli všichni dohromady, což nebylo úplně ideální a navíc jsme museli odjet o den dříve, protože pak už to zas měl rezervované někdo jiný x_X Navíc to neměli připravené a tak se moje idea, že si pěkně vybalím, chvíli si odpočinu (stále jsem nebyla úplně v pořádku, ale můžu být ráda, že mi nebylo úplně zle, protože to bych asi umřela) rozplynula jako pára nad hrncem xD

Takže jsme si tam akorát nechali věci a rovnou vyrazili na průzkum Prahy xD

Nebudu tu popisovat celé dny, jak šly po sobě, jen vypíchnu to nejzajímavější xD

Nákupy a blbnutí s Edith xD

Samozřejmě jsem nemohla nevyužít příležitosti se s ní zase sejít, takže jsme spolu navštívily Nosferatu, kde jsem si zkoušela skoro lolita šaty (skoro proto, že bohužel měly moc krátkou sukni), které mi dokonce i byly o.O Sice jsem si je nekoupila, neměla jsem na to ani peníze, ale nevypadalo to úplně špatně, akorát by ke mně seděl krapet jiný styl a rozhodně delší sukně xD Možná si tam příští rok něco koupím xD

Stavily jsme se i na Pankráci, kde jsem objevila obchody, které jsem nikde jinde zatím neviděla a koupila si dvě (1,2) úžasná trička s Alenkovskými motivy. A co je ještě lepší, všude byly slevy a jedno mě vyšlo asi jen na 159 Kč, prostě nádhera *.*

Taky jsme se byly projít v okolí jejího bydliště a zamířily opět na dětské hřiště xD Byla už noc a tak nás tam asi nikdo neviděl, natož aby nás rušily nějaké děti xD Tam jsme prokázaly svou odvahu, když jsme přešly po provaze držíc se dalšího provazu nad tím asi dva metry nad zemí xD Nevím, jak to vysvětlit, tak jsem to radši nakreslila ^^;

Pro představu to snad stačí xD Vypadá to jednoduše, ale jakmile tam vlezete, tak už to tak jednoduché není, ty lana se mírně houpaly, takže člověk musel opatrně, aby nespadl, což by asi nebylo moc příjemné xD Navíc nemám moc ráda výšky, respektive je snesu, ale bojím se, když je možnost, že můžu spadnout, což tady byla xD

Taktéž jsem prokázala výdrž, když Edith napadlo vyškrábat se skluzavkou nahoru … byl to takový zatočený tunel, přišlo mi to jednoduché, což pro Edith bylo, vylezla to skoro hned xD Ale mě se to pořád smekalo a ne a ne se tam vyškrábat xD Já jsem si ale umínila, že to prostě vylezu a tak jsem se tam nakonec vyškrábala xD

Pak jsme vymýšlely, co bychom měli vzít na koncert Einstürzende Neubauten … sice ještě neví, jestli tam půjde, ale doufám, že jo, když už se vydlábla na Advík xD Samozřejmě jsme vymýšlely naprosté blbiny, třeba že po Blixovi budem házet plyšáky, brambory, cihly … nebo že vezmeme transparent s nápisem „Víme, cos udělal!“ (v jednom rozhovoru totiž přiznal, že kdysi udělal něco nezákonného, ale zmetek nechtěl prozradit co xD) Myslím, že kdyby to ENka všechno slyšeli, tak sem radši ani nepřijedou xD

Komiksoví maniaci v Comics Pointu xD

Dále jsem si dala sraz s dalším kámošem – Petrem. Známe se přes FB a už jsme se viděli na Crweconu. Zašli jsme spolu do Comics Pointu – jednoho obchodu s komiksy, protože jsme z již zmíněného Crweconu měli poukázku na 20% slevu, což se jen tak nevidí:) Okukovali jsme to tam snad třičtvrtě hodiny, protože tam měli spoustu komiksů (i v angličtině a dokonce francouštině), knížek a figurek. Prodavačka byla příjemná a ani na nás neházela vražedné pohledy, že tam okouníme tak dlouho. Nakonec jsem si vybrala V jako Vendeta (v mém oblíbeném e-shopu už ji nemají) a přemýšlela jsem, jestli vzít Balzamovače nebo poslední vydané Sin City, což za mě rozhodl Petr, protože si toho Balzamovače vzal a už tam měli poslední kus xD Takže abych to aspoň trochu shrnula: tento obchod je fajn, mají poměrně široký výběr, takže můžu klidně doporučit, jediná škoda je v tom, že nám, co komiksy sbíráme a nakupujeme jich obvykle více najednou se nákup v kamenném obchodě prostě nevyplatí (pokud člověk na nějaké akci nevyfasuje kupón na slevu xD), protože na internetu takový nákup vyjde výrazně levněji (na mém oblíbeném Minotauru mají v průměru vše o 15% levnější).

Také jsme zašli do kina na Počátek, který se nám oboum dost líbil, navštívili Muzeum tortury, kde mi, ačkoli mi nějaká morbidita např. ve filmech naprosto nevadí, docela běhal mráz po zádech xD Poctivě jsem tam totiž četla všechny ty vývěsky a jsem fakt ráda, že nežiju někde ve středověku … nebylo mi z toho moc dobře, protože násilí ve filmu je jedna věc, ale když si člověk uvědomí, že věci tam vystavené se skutečně používaly, tak nad tím zůstavá rozum stát. Prostě nedokážu pochopit, kde se v lidech taková krutost bere … ale každopádně to bylo zajímavé a svým způsobem se mi ta prohlídka líbila, i když si nejsem jistá, jestli se slovo líbit dá v souvislosti s tímhle použít xD

Taktéž jsme byli ve Starbucks Coffee, kde to sice mají drahé, ale dobré xD Navíc jsme tam nakonec byli snad tři čtyři hodiny a nikdo nás nevyhazoval xD Kecali jsme o všem možném a neuvěřitelně rychle to uběhlo:) Ještě jsem zapomněla zmínit, že mě pořád všude vzal a na moje protesty nereagoval, ale prý ho teda můžu na něco pozvat až přijede on na návštěvu do Skalice xD

Pivo

Stejně jako minulý rok jsme si zašli na večeři do Pivovarského domu. Je to takový minipivovar s vlastní restaurací. Zvláštní je tím, že mají netradiční piva jako třeba banánové či kávové (což možná zní trochu děsivě, ale ta příchuť je spíš taková jemná a ne že si dáte kávové pivo a bude to chutnat, jako kdybyste kafe nalili do piva xD) a že při přípravě některých jídel používají pivo xD

Tentokrát jsem se rozhodla, že si dám něco netradičního a zkusila palačinky s pivní marmeládou xD Což může rovněž znít docela děsivě, ale podle mě byly výborné:)

Btw.: zrovna jsem se začetla do jejich stránek a našla chybku – v kategorii „Naše piva“ u pšeničného piva píšou „V současnosti se toto pivo pravidelně vyrábí prakticky pouze v Pivovarském domě.“ Což není tak docela pravda – u nás ho vyrábí Primátor xD Mě osobně chutná více než to „normální“ :)

Zašli jsme i do Pivovarského klubu, kde mají více než 200 druhů piv z celé ČR i zahraničí. Objevily jsme tak jedno české třešňové a zázvorové pivo, která nás poměrně nadchlo (trochu nám to připomnělo belgická ochucená piva, která sice chutnají úžasně, ale jsou šíleně drahá -_-) a poprvé jsme ochutnaly cider:) Takže, pokud jste z Prahy a máte chuť na nějaké netradiční pivo, můžu doporučit:)

A aspoň nějaká kultura nakonec xD

U příležitosti 150. výročí narození  Alfonse Muchy probíhá výstava jeho obrazů v Obecním domě, což jsem si nemohla nechat ujít :) Jeho obrazy jsou prostě nádherné a výstava se mi moc líbila:) Zároveň jsem se dověděla i něco o jeho životě, jak z popisků na stěnách, tak z cca půlhodinového dokumentu o jeho životě, co tam pouštěli a na památku jsem si koupila přívěšek na klíče a zapalovač:)

A to je asi tak vše xD Dovolená se povedla a bylo mi líto toho dne, co jsme ztratili, protože si v Praze připadám víc doma než tam, kde bydlím xD Mám Prahu dost ráda, mám velmi pozitivní vztah k metru a teď tam mám ještě kamarády … jediné, co mi tam chybělo bylo připojení na net a kocouří:)

Ale nejpozději v listopadu Prahu určitě navštívím … <3 (hlavně neříkejte, že nevíte, co se v listopadu děje!)